Nejstarší doklady o přítomnosti lidí pocházejí z pozdní doby kamenné (přelom 4. a 3. tisíciletí př. Kr.). K pozvolné středověké kolonizaci území docházelo až od 11. století. Zásadní význam pro vývoj kraje mělo založení premonstrátského kláštera v Milevsku (1187). Ve 14. a 15. století prošla oblast zvlášť dynamickým rozvojem osídlení, přesto však zůstala obydlena poměrně řídce. V 15. století se kraj stal významným dějištěm husitského hnutí; během něho byl vyvrácen prosperující klášter. Po skončení husitských válek a v 16. století se půda soustřeďovala v rukou šlechty a současně vzrůstal význam poddanského města Milevska a městečka Bernartic. Zlom přinesla třicetiletá válka, kdy došlo k úbytku obyvatelstva a ke stagnaci hospodářské struktury. V ní začal hrát rozhodující roli panský velkostatek stojící na nevolnické práci. V 19. století bylo Milevsko jedním z nejchudších krajů Čech. Zemědělství na málo úrodných půdách bylo neproduktivní, řemeslná tradice slabá a dopravní dostupnost území špatná. Situaci ještě zhoršovalo masové vystěhovalectví, zvláště do USA. Přes průmyslovou malovýrobu (soukenictví, tkalcovství, hrnčířství, špičkářství) zůstal kraj až do 50. let 20. století převážně zemědělskou oblastí. Po vzniku Československé republiky zvýšilo zemědělství v souvislosti s pozemkovou reformou svoji produktivitu a došlo k rozvoji živnostenského podnikání. Během nacistické okupace byla prakticky vyhlazena zdejší židovská menšina. Bernartice se staly jednou z obcí s největšími ztrátami na životech v celých Čechách. V roce 1950 zahájily provoz Závody na výrobu vzduchotechnických zařízení (od 60. let největší výrobce těžké vzduchotechniky v republice) a rozšířila se textilní a potravinářská průmyslová výroba. Změnil se tak hospodářský charakter kraje a sídelní struktura - rychlý růst města Milevska doprovázelo vylidňování venkova. Ústup zemědělství se zastavil až v 70. létech. Oblast Orlické přehradní nádrže se stala od 60. let jedním z center tuzemského cestovního ruchu.
BERNARTICE
První písemná zmínka o Bernarticích je z roku 1251. Obec patřila různým majitelům; nejvýznamnějšími byli v létech 1606 - 1773 pražští jezuité a v 19. století Paarové. Krutý osud postihl městečko za nacistické okupace. V roce 1942 bylo 23 občanů popraveno a 5 posláno do koncentračních táborů za pomoc, kterou poskytli československým parašutistům z Británie. Bernarticím hrozil osud Lidic. V bojích na samém konci války bylo v obci zabito 14 místních obyvatel. Celkem zahynulo na popravištích, v koncentračních táborech a v boji o městečko 6 % z tehdejšího počtu obyvatel.
Kostel sv. Martina byl vybudován na základech starší stavby ve 14. století, později byl barokně přestavěn. Barokní fara na náměstí je bývalá jezuitská rezidence, před ní stojí kamenný sloup se sochou sv. Josefa. Kamenná kašna byla na náměstí přenesena z nedalekého hradu Dobronic v roce 1776. Kaple sv. Floriána před radnicí se světcovou sochou je z 1. poloviny 18. století.
V Srlíně a Svatkovicích se nacházejí lidová roubená i zděná stavení.
V Bernarticích se narodila Vlasta Kálalová - Di Lottiová (1896 - 1971), lékařka, zakladatelka a ředitelka chirurgického ústavu v iráckém Bagdádu (1925 - 1933). Ovládala více než desítku jazyků včetně orientálních, přednášela v mnoha zemích světa. V poslední den války zavraždili nacisté jejího manžela i dvě děti. Připomíná ji pamětní deska na domě její rodiny. Jiná pamětní deska je umístěna na rodném domě Rudolfa Hrubce (1914 - 1944), československého letce, který bojoval za 2. světové války ve Velké Británii.
Z Bojenic pocházel děkan František Sláma (1792 - 1844), národní buditel činný v době národního obrození.
Pamětní deska na rodném statku v Rakově připomíná Karla Kálala (1860 - 1930), učitele, spisovatele a v době 1. republiky významného představitele českých vzdělanců, kteří usilovali o povznesení Slovenska
BOROVANY
Nejstarší zmínka o vsi je ze 13. století. Vesnice byla značně postižena třicetiletou válkou a téměř se vylidnila. Situace se zlepšila až v 18. století. Bývaly zde tři tvrze rozvětveného rodu Kunráta z Bernartic, žádná z nich se však nedochovala. Památný dub uprostřed vsi je datovaný do 80. let 19. století, kaple se zvonicí je ze století 18. Severně od vsi stojí barokní poutní kaple sv. Rozálie, postavená jezuity po moru r. 1628 a později rozšířená. Voda ze skalní dutiny pod kaplí má mít léčivé účinky. Při morové epidemii v 70. letech 18. století zde bylo pohřbeno několik set mrtvých. V okolních lesích jsou pozůstatky mohyl z doby bronzové. Rozsáhlé lesní komplexy východně od obce poskytují mnoho příležitostí pro houbaření i dlouhé vycházky.
BOŽETICE
První zmínky o vsi jsou z 2. poloviny 13. století. V jejím držení se vystřídala řada vlastníků, od roku 1562 byla majetkem milevského kláštera. Kaplička ve vsi z roku 1852 je zasvěcená Nejsvětější Trojici. Kamenný železniční most u nedalekého Kvěchovského Mlýna je z 80. let 19. století. Jihovýchodně od obce jsou nevelká naleziště kaolínu a grafitu. Božetice jsou proslulé místními sportovními a recesistickými soutěžemi.
BRANICE
Historie vsi sahá do 14. století, kdy patřila milevskému klášteru. Později byla součástí zvíkovského a orlického panství. Kaple ve vsi (z roku 1881) je zasvěcena sv. Václavu, kaplička sv. Kříže stojí na místě bývalého morového hřbitova ze 17. století. Ten zde byl zřízen, když při epidemii nepostačoval hřbitov v nedalekých Bernarticích, kam se obvykle pohřbívalo. V roce 1931 byla kaplička upravena jako pomník padlým v 1. světové válce a okolí jako park. Na ostrově v Ostrovském rybníce ležela tvrz. Část jejích základů je dodnes patrná. Přístupná byla přes brod. Zdejší sportovní areál tělovýchovné jednoty je hojně využíván místními i přespolními sportovci.
HRAZANY
Dokladem starého pravěkého osídlení je žárové pohřebiště v lokalitě Na Roudnicích. První písemné zmínky o vsi jsou ze 13. století. V obci se nachází několik lidových roubených staveb. Kostelík sv. Ducha je z roku 1926. V obci je několik památných stromů: tyto lípy byly vysázeny na počest jubilejní zemské výstavy roku 1891. Severně od vsi v lokalitě Kněz je chráněná přírodní památka - kamenné moře. Ze sousedních Hrazánek pocházel rod prezidenta tzv. druhé republiky a protektorátu Emila Háchy. Rovněž v Hrazánkách se narodil sochař Václav Barda (1885 - 1926), pozdější ředitel kamenické školy v chorvatské Korčule. Většinu svých prací provedl v zemích bývalé Jugoslávie. Půvabná příroda na Hrazánecku připraví pěším turistům řadu pěkných zážitků.
HREJKOVICE
Ves se poprvé připomíná na počátku 13. století, o mnohem starším osídlení oblasti však svědčí nález pozdně halštatského nebo snad raně laténského sídliště (asi 500 let př. Kr.) Kaple sv. Jana Křtitele na návsi je z roku 1866. V obci prožil prvních devatenáct let svého života archeolog Bedřich Dubský (1880 - 1957); věnoval se především výzkumu Strakonicka a Písecka. Byl autorem řady knih (např. Pravěk jižních Čech). Hrejkovický rybník v těsném sousedství obce má plochu přes 20 hektarů a je s oblibou využíván pro koupání. Protéká jím Hrejkovický potok, jeden z největších vodních toků oblasti s délkou zhruba 20 km.
CHYŠKY
O původu vsi se nedochovaly zprávy. Podle pověsti se zde mělo rýžovat zlato. V průběhu let měla obec postupně několik majitelů. Kostel sv. Prokopa byl již r. 1365 farní. Původně románský chrám byl zničen husity a v 18. století dvakrát vyhořel. Byl několikrát přestavován, naposledy v 18. století. Ve vsi i v okolních osadách (např. Nosetíně) je řada roubených lidových staveb. V lokalitě Hodkov asi 3 km severně od obce je chráněn bukový les s hojným výskytem jalovce. Půvabná a členitá krajina Chyšecka poskytuje velké možnosti vyznavačům mírně náročnější pěší turistiky i vyjížděk na kole.
JETĚTICE
Okolí obce bylo osídleno již v pravěku, jak dokládají archeologické nálezy. Při velkém požáru roku 1857 téměř celá ves vyhořela a nové domy byly postaveny většinou štíty k silnici nebo k návsi, jak je dodnes patrné. V parku uprostřed vsi stojí kaple Panny Marie.
Ocelový železniční most přes Vltavu nedaleko Červené byl dostavěn roku 1889. Jako první železniční most u nás byl stavěn bez lešení metodou tzv. letmé montáže. Je 253 m dlouhý. Ve své době byl druhým nejvyšším železničním mostem v Rakousku-Uhersku: dnes je 45 m nad hladinou, před vzedmutím hladiny po vybudování Orlické přehrady to bylo více než 65 m. Jetětice jsou výchozím místem pro výlety okolo pravého břehu Orlické přehradní nádrže.
JICKOVICE
Na místě dnešní obce se v r. 1241 připomínána myslivna. Ty byla svobodnickým dvorem až do roku 1721, kdy jej vykoupili tehdejší majitelé panství Schwarzenbergové. V držení vsi se do té doby vystřídalo několik šlechtických rodů. Kaple Nanebevzetí Panny Marie v obci je z konce 19. století. Jižně od dnešní osady Varta se nacházela strážní hláska hradu Zvíkova. Strážiště, které bylo opevněno, leží výš než samotný hrad na druhém břehu Vltavy. Výhodu vyššího břehu využily k odstřelování hradu postupně všechny armády, které Zvíkov obléhaly. Od Varty vedou zřetelné pozůstatky silnice z doby 1. republiky; tehdy vedla k přívozu, dnes končí v jezeře. Od Varty je krásný výhled na Zvíkov a soutok Vltavy s Otavou. Zdejší skály byly oblíbeným místem dramatika Ladislava Stroupežnického (1850 - 1892), který Zvíkovu věnoval svoji hru Zvíkovský rarášek.
KOSTELEC NAD VLTAVOU
První zmínky o vsi jsou z poloviny 14. století. Patřila nejprve břevnovskému klášteru (tamní řeholníci založili zdejší kostel), nejdéle pak k orlickému panství (od 16. století trvale). Od roku 1762 zde byl špitál sloužící jako útulek pro práce neschopné a chudé. Původně raně gotický kostel Narození Panny Marie vznikl nejspíše v okruhu stavební činnosti milevského kláštera. Byl postaven v letech 1290 - 1270, později byl přestavován. Socha sv. Jana Nepomuckého v obci pochází zřejmě ze sochařské dílny Matyáše Brauna a byla vytvořena kolem roku 1724.
Vesnice Zahrádka je pro množství dochovaných lidových staveb častým cílem filmařů. Nedaleko Sobědraže je v chráněném území Sobědražský prales dochován přestárlý porost buků a dubů. Kuriozitou je chráněné území Bachmač: přestože leží v mělké bezodtokové pánvi, jde o typickou slať - rašeliniště vrchovištního typu, jaká se vyskytují ve vyšších nadmořských výškách.
Podle osady Žďákov (1 km západně od Kostelce), zatopené po napuštění Orlické přehrady, dostal jméno most z let 1957 - 1965. Jeho ocelová konstrukce byla ve své době unikátní - byl největším jednoobloukovým mostem na světě. Rozpětí oblouku Žďákovského mostu mezi jeho patkami činí 380 m.
KOVÁŘOV
Ves se poprvé připomíná počátkem 13. století. V jejím držení se vystřídalo několik majitelů. Obec i celá oblast značně utrpěla za třicetileté války, obyvatelstvo navíc zdecimoval hladomor v létech 1771 - 1772. Většina památek je z 18. století: barokní fara, sousoší Kalvárie a socha sv. Jana Nepomuckého. Obě sochařská díla pravděpodobně pocházejí z Brokoffovy dílny. Původně gotický kostel Všech svatých (počátek 13. stol.) byl později přestavován. Na severozápadním okraji vsi leží židovský hřbitov.
V Lašovicích je raně gotický kostel Navštívení Panny Marie, vystavěný v létech 1260 - 1270. Později byl přestavován. Raně gotický kostel z konce 13. století je i v Předbořicích. Je zasvěcen svatým Filipu a Jakubovi. V Předbořicích, Řenkově a Vladyčíně se zachovala řada lidových roubených staveb. Ve vsi Kotýřina stávala stejnojmenná tvrz, kde žil v 1. polovině 16. století Jan Hodějovský z Hodějova, vzdělaný šlechtic a proslulý mecenáš humanistických básníků. Několika tvrzí leželo i v Holešicích nedaleko Chrástu.
Ze Zahořan pocházel sběratel národních písní Čeněk Holas(1855 - 1939).
Zajímavé lokality Kovářovska spojuje naučná stezka. Množství stavebních památek, zvláště drobné církevní architektury (kapličky, boží muka, kříže) a hustá síť silnic a cest činí Kovářovsko ideálním místem pro cykloturistiku.
KŘENOVICE
Po většinu své historie byla ves v majetku pražského arcibiskupství. V obci stojí kaplička Panny Marie a pomník padlým v 1. světové válce s reliéfem T. G. Masaryka. Narodil se zde básník Josef Kostohryz (1907 - 1987), autor převážně duchovně laděné lyriky vycházející z katolického pohledu na svět. V létech 1952 - 1963 byl jako katolický intelektuál vězněn komunistickým režimem. Publikoval pak jen na konci 60. let a v cizině. Připomíná ho pamětní deska na jeho rodném domě.
KŘIŽANOV
Ves, původně v majetku milevského kláštera, vystřídala v průběhu let několik majitelů. Cennou památkou je socha Panny Marie s Ježíškem na jižním okraji vsi. Pochází zřejmě z roku 1678 a stojí na vysokém kamenném sloupu. Nedaleko obce je na břehu Velkého prachovského rybníka oblíbený autokempink.
KUČEŘ
Řada archeologických nálezů z doby bronzové potvrzuje, že zdejší krajiny byla osídlena již v dávných dobách. Ves patřila milevskému klášteru, pak ke zvíkovskému panství a nakonec Schwarzenbergům. Novorománská kaple sv. Václava na návsi je vyzdobena malbami a slouží zároveň jako pomník padlým v 1. světové válce. Na zvonici má hodiny. Čtyřhranný sloup uvnitř vsi nesoucí kamenný kříž je datován do roku 1761 a patří k nejstarším kamenným křížům v regionu. Asi 1,5 km severně jsou dodnes patrné stopy tvrziště nebo hradiště. Jde o místy ještě dobře zřetelné valy tvořící čtverec o stranách dlouhých 45 m. Místu se říká Obrovy hroby a není jasné, zda jde o keltskou svatyni, pozůstatky tvrze nebo zbytky opevnění z třicetileté války. Pro mohutné lesy, blízkost Orlické přehrady a klid je Kučeř vyhledávaná hojnými letními hosty a houbaři.
KVĚTOV
Nejstarší zmínka o vsi je z roku 1460. Bývala zde tvrz a panský dvůr. Na návsi jsou tři domy se štíty ve stylu jihočeského selského baroka, postavené počátkem 20. století. Na návrší severně od obce stojí kostel sv. Jana Křtitele. Byl vystavěn na místě starší kaple roku 1567 a obnoven v 18. století. Na hřbitově u kostela jsou uloženy ostatky ze zrušeného hřbitova v Červené nad Vltavou, zatopeného při napuštění Orlické přehrady. Z návrší je pěkný rozhled. Nedaleko se těžilo až do konce 19. století stříbro a olovo.
Východně od obce se rozkládá na ploše 830 ha Květovská (též Rukávečská) obora pro chov černé zvěře.V ní stojí Tyrolský dům, lovecká chata v alpském stylu, postavená na počátku 19. století Karlem Schwarzenbergem, vojevůdcem a vítězem nad Napoleonem od Lipska. Uvnitř obory je rovněž chráněný původní bukový porost, nejstarší chráněné území okresu Písek (od r. 1929).
Jihozápadně od Vůsí se nacházela osada Červená. Dnes je zatopena vodou Orlické přehradní nádrže. Nejcennější stavba osady, románský kostel, byl v roce 1960 přenesen ze zátopové oblasti a tak zachráněn. Stojí vedle dnešní chatové osady spolu s volně stojící zvonicí, která je ovšem novodobou kopií zaniklé věže. Vltavské pobřeží u Vůsí je vyhledávaným místem pro koupání a letní odpočinek.
MILEVSKO
První písemná zmínka o Milevsku je z r. 1184. Tehdy zde bylo sídlo bohatého velmože Jiřího z Milevska, který zde v r. 1187 založil první klášter na jihu Čech. Řeholníci do Milevska přišli z premonstrátského kláštera v Želivi pod vedením opata Jarlocha (Gerlachus). Ten je znám především jako pokračovatel Kosmovy Kroniky české. Klášter po následující období patřil k nejbohatším v Čechách a byl kulturním i hospodářským centrem rozsáhlého území. Doložena milevská stavební huť, která se podílela na stavbě celé řady památek dodnes zachovaných. Roku 1420 byl klášter vypálen husity a většiny majetku se zmocnila šlechta. Panství bylo nejprve ve vlastnictví rodu Rožmberků, od r. 1543 Švamberků a od r. 1581 rodu Hodějovských z Hodějova, za nichž byl klášter změněn na panské sídlo.
Po Bílé Hoře byl roku 1622 klášter vrácen zpět řádu premonstrátů, a to Strahovskému klášteru. Nikdy však již nebyl samostatným opatstvím a nenabyl bývalého významu. Za císaře Josefa II. byl milevský klášter v roce 1785 zrušen a v majetku Strahova zůstal jako hospodářské středisko.
Vývoj městečka byl po dlouhou dobu těsně spojen s životem kláštera. Poprvé je písemně doloženo r. 1327. Jako obchodní a řemeslné centrum získalo první městská práva v 15. století. Války, zejména třicetiletá, a morové epidemie v 17. a 18. století městečko i jeho okolí téměř zničily. Tak se stala tato oblast jednou z nejchudších v zemi, což platilo ještě na počátku 20. století. Rozvíjela se zde tradiční řemesla, především hrnčířství, převažovalo však zemědělství. V roce 1948 byl položen základní kámen pro stavbu Závodů na výrobu vzduchotechnických zařízení. Od počátku 50. let se tak město změnilo na průmyslové středisko. To ale přineslo úpadek beztak slabého zemědělství a vylidňování venkova. Situace se stabilizovala v 70. létech 20. století a poté s rozvojem podnikání po roce 1990.
Nejstaršími památkami jsou původně románská klášterní bazilika Navštívení Panny Marie a kostel sv. Jiljí, jehož západní věž a severní zeď lodi jsou vůbec nejstaršími stavbami v Milevsku (před rokem 1200). Dalšími památkami jsou například barokní stará radnice, stará fara z počátku 18. století, kostel sv. Bartoloměje (1866), budova nové radnice (1901) zdobená sgrafity a kubistické průčelí bývalé synagogy (1914). V parku Bažantnice poblíž kláštera je unikátní sbírka moderních kamenných objektů vzniklých v minulém desetiletí během několika ročníků Žulových sympózií. Jejich autory jsou nejen čeští, ale i američtí, japonští nebo ruští sochaři.
K významným milevským osobnostem patřil zakladatel kláštera Jiří z Milevska (2. polovina 12. - asi polovina 13. stol.), první opat Jarloch (asi 1165 - 1228; nebyl zdejším rodákem), spisovatel Jiří Mařánek (1891 - 1959), malíř Karel Stehlík (1912 - 1985) nebo vojenský letec, příslušník československého odboje ve Velké Británii Jan Jeřábek (1919 - 1942).
Typickým zvykem jsou masopustní maškarní průvody, jejichž tradice se - s krátkými přestávkami - udržuje od 60. let 19. století.
OKROUHLÁ
Okrouhlá patří k nejmenším obcím regionu. Vesnice byla původně v majetku milevského kláštera. Po husitských válkách se její majitelé střídali, až se v 17. století opět vrátila do rukou premonstrátů. Kaplička na návsi z roku 1887 je zasvěcena Panně Marii.
OSEK
Vesnice původně patřila milevskému klášteru, pak se její vlastníci střídali. Kaplička na návsi je z 2. poloviny 18. století. Ze stejné doby pocházejí i kamenná sloupková boží muka. Pamětní deska na budově bývalé školy připomíná čs. legionáře Jana Kubeše a Jiřího Šáchu, kteří padli v Rusku. Zdejším rodákem byl Antonín Jenne (1881 - 1935), učitel a spisovatel, autor řady knih pro děti.
PŘEBOROV
Vesnice původně patřila milevským premonstrátům, v 16. století se dostala do majetku Švamberků a později připadla ke zvíkovskému panství. Návesní kaple je z 19. století.
KŘIŽANOV
Vesnice patřila původně k panství hradu Příběnice (leží na Lužnici západně od Tábora). Pak se její majitelé měnili, dlouhou dobu byla dokonce - pokud se týká feudálního vlastnictví - rozdělena na dvě části. Návesní kaple Nanebevzetí Panny Marie je z roku 1882. Druhou kapličku, zasvěcenou sv. Terezii, dali v roce 1933 postavit vedle svého domu rodiče za uzdravení svého nemocného dítěte.
SEPEKOV
Zdejší tvrz Skalice stávala zřejmě nad dnešním rybníkem Chobotem. Vystavěli ji Vítkovci. Dalším majitelem panství bylo pražské biskupství, pak Rožmberkové. Od 16. století patřil Sepekov k milevskému panství. Gotický kostel sv. Mikuláše ve vsi (pocházel ze 14. století) byl za Josefa II. zrušen a poté zpustl. Na počátku století 20. byl obnoven, ale krátce poté vyhořel. Jeho poslední dochované zbytky jsou dnes zazděny v hospodářské budově. Barokní kostel Panny Marie je z let 1730 - 1733. Uctíván je v něm pozdně gotický deskový obraz Panny Marie Sepekovské z přelomu 15. a 16. století. Kostel je obklopen ambity. Sepekovský kostel je známým poutním místem. Vedle něj stojí barokní fara z 18. století.
Na potoce Smutná východně od obce leží chráněná přírodní oblast Smutný, kde žijí chráněné druhy živočichů a rostlin.
V Líšnici se narodil sochař Břetislav Benda (1897 - 1983). jeho díla jsou zastoupena v řadě sbírek u nás i v cizině, několik prací má i Milevské muzeum.Druhým líšnickým rodákem je pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk (1932).
SLABČICE
Nález žárového hrobu z halštatské doby (asi 850 - 400 let př. Kr.) dokazuje velmi staré osídlení oblasti. Obec je však doložena až roku 1379, kdy patřila panství pražských arcibiskupů v Týně nad Vltavou. Majitelé se během let střídali, po Bílé hoře se ves vrátila opět arcibiskupství. Návesní kostel sv. Josefa byl dokončen roku 1900. Byl téměř celý vystavěn z prostředků získaných sbírkou mezi věřícími.
Nedaleko Písecké Smolče se nacházejí stopy po slovanském hradišti z 8. až 9. století. Nedaleko Nemějic se zdvíhá vrch Burkovák, známý jako Tábor. V pravěku byl zřejmě kultovním místem. 22. července 1419 se zdejší husitské "pouti na horu" zúčastnilo přes 40 tisíc osob. Velkolepá slavnost se zde konala také u příležitosti 500. výročí zmíněné pouti v roce 1919.
STEHLOVICE
Stehlovice patří k nejmenším obcím regionu. První zmínka o nich je z roku 1306. Patřila k milevskému panství, pak měla ještě další majitele. Od roku 1575 byly její osudy spojeny s orlickým panstvím. Čtvercová kaplička ve vsi je z 1. poloviny 19. století.
VESELÍČKO
Vesnice patřila původně k panství milevského kláštera. Od 15. století se v jejím držení vystřídalo několik majitelů; jeden z nich, Alexander Günterthal, zde vystavěl v 17. století barokní zámek. U toho byl později založen anglický park. Zámek prošel ve 20. století značnými renovacemi a přestavbami, většinou velmi necitlivými, takže zcela ztratil svoji původní podobu. Dnes slouží pro potřeby školství. V zahradě areálu jsou dochovány zbytky hrobky rodiny Bretfeldů, která určitou dobu zámek vlastnila. Kostel sv. Anny byl dokončen v roce 1854. Před chrámem stojí pozdně barokní sochy sv. Erasma a sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století.
VLKSICE
Vesnice se poprvé připomíná v roce 1291. Ze 14. a 15. století je známý šlechtický rod, který užíval přídomek "z Vlksic". Majitelů vsi byla celá řada, panství bylo dokonce rozděleno mezi několik vlastníků, až je v 17. století celé postupně skoupili strahovští premonstráti. Zdejší tvrz vystavěli v 16. století tehdejší majitelé Vlksic Tetaurové. Jednopatrová obdélníková budova vystavěná v renesančním stylu měla fasádu zdobenou sgrafity (jejich zbytky jsou dodnes patrné). Svému původnímu účelu dlouho nesloužila, zřejmě již od 70. let 17. století byla využívána jako sýpka a skladiště. Upravována byla v době barokní a na konci 19. století, naposledy pak na konci století 20.
ZBELÍTOV
Nález pravěkého sídliště z mladší doby římské (200 - 400 let po Kr.) nedaleko dnešní obce dosvědčuje velmi staré osídlení. Ves samotná patřila až do husitské doby milevskému klášteru, později šlechtickým rodům Švamberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů. Kaple na návsi je z 1. poloviny 18. století.
ZBĚŠIČKY
První zmínka o vesnici je z roku 1215. Postupně se zde vystřídalo několik majitelů, nejvýznamnější byli od konce 17. století pražští jezuité. Zběšičky bývaly převážně židovskou obcí; v 18. století se zde mohli usazovat židé vyhnaní z jiných měst a vesnic. Byla zde i židovská škola a dodnes zachovaný hřbitov z poloviny 18. století. Židé odtud postupně odešli ještě předtím, než na nacistické okupace započala jejich perzekuce.
Ke zdejšímu velkostatku patřil zámeček, který dnes slouží jako ústav sociální péče. Koncem 19. století patřil zdejší statek Vácslavu Havlovi, dědovi posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla.
ZHOŘ
První zmínka o Zhoři je z roku 1392. V jejím držení se vystřídali různí feudální vlastníci. Ve vsi jsou památkově chráněné lidové roubené stavby. Návesní kaple sv. Víta pochází z roku 1907. Východně od obce leží na ploše 6 hektarů chráněné území - přírodní památka Rohozovská. Žijí zde různé druhy chráněných drobných živočichů. Okolí Zhoře je vhodné pro pěší turistiku.