Jarlochova kronika - dějiny knižní kultury do 15. století
Milevský premonstrátský klášter byl již od svého počátku (1184-1187) mimořádně významným kulturním centrem. Dokládá to jak dochovaná kvalitní architektura, tak i nejnovější archeologické výzkumy. V tomto neobyčejně kultivovaném prostředí vznikla a také se rozvíjela literární činnost, která se stala důležitým zdrojem poznání starších českých dějin.
V prvé řadě musíme jmenovat Jarlochův letopis. Je součástí velkého kodexu, který kromě díla milevského opata obsahuje ještě Bedovu Anglickou církevní historii a Ansbertův spis o tažení císaře Fridricha I. Barbarossy do Svaté země. Jarloch navazoval přímo na kroniku Vincenciovu.
Podle rozboru se na psaní díla podílelo kromě Jarlocha samotného ještě nejméně devět písařů. Spolu s poznámkami milevského opata v textu o knihách přímo zde uložených, je to další doklad existence milevského skriptoria. Že byla v Milevsku velká knihovna a opisovaly se zde knihy svědčí i jiné dochované rukopisy. Především pak kodex z 13. století uložený dnes ve vídeňské Národní knihovně, který obsahuje jeden z nejstarších dochovaných rukopisů Kosmovy kroniky. Mimo jiné je zde zmíněn i pan Jiří, zakladatel milevského kláštera. Zájem o historii byl tedy v tomto církevním ústavu mimořádný.
I v pozdější době se můžeme setkat se zajímavými díly. Ve sborníku, který vznikl ve 14.-15. století v Milevsku a dnes je uložen v hornorakouském Schläglu je kromě životů svatých a statut Arnošta z Pardubic i dekret kostnického koncilu proti Husovi a Viklefovi. Připojené krátké mravoučné texty jen dokreslují širokou oblast zájmů milevských duchovních. Jeden z písařů se v textu přímo označuje jako Václav bratr v Milevsku.
Z klášterní knihovny z období před husitskými válkami se ještě dochoval kodex z let 1376-1377, nyní uložený v pražské Národní knihovně. Obsahuje texty Tomáše Akvinského a byl věnován milevským kanovníkem Václavem klášteru. K nejzajímavějším knihám patří také nepochybně sbírka kázání, kterou sestavil (z části i napsal) milevský bratr Anselm. Podle určitých náznaků v textu nelze vyloučit, že zmíněný bratr studoval určitý čas v Paříži.
Za husitských válek asi neunikla část milevské knihovny zkáze, jak o tom vydává svědectví Vavřinec z Březové ve své kronice. Podstatnou část knihovny se však jistě podařilo zachránit. V Milevsku bylo napsáno a uloženo množství dalších knih, ale dnes již nejsme schopni je v knihovnách blíže identifikovat.
V souvislosti s nejnovějšími archeologickými objevy se musíme zamyslet i nad otázkou počátků knižní kultury v Milevsku. Starobylá sakrální architektura, jejíž základy byly objeveny pod dlažbou baziliky, předpokládá užívání bohoslužebných knih dávno před založením kláštera.
Ve vazbě Jarlochovy kroniky i ve vazbě kodexu ve Schläglu jsou použity zlomky rukopisů biblického textu (Ezechiel), který byl přepsán v I. čtvrtině 9. století.
Nevíme, jestli knihy patřily k původnímu vybavení kláštera nebo jestli je klášter získal ze sakrálních objektů starších. Že starší knihy v Milevsku byly svědčí i dochované knižní kování z vrstev, které výrazně předcházejí založení premonstrátského kláštera.
Dekory na milevských dlaždicích jsou často inspirovány knižní malbou.
Další osudy Jarlochovy kroniky:
Později byla Jarlochova kronika součástí pražské kapitulní knihovny, kde z ní byly kolem poloviny 18. století zhotoveny tři opisy. Počátkem 19. století byla odcizena. Zanedlouho se objevila u jednoho lazebníka z okolí Postoloprt, který ji těžce poškodil vyřezáním množství folií. Kodex objevil v roce 1824 postoloprtský kaplan Josef Dietrich a informoval o nálezu Josefa Dobrovského. Dobrovský kodex koupil a později daroval Strahovskému klášteru.
©PhDr. Pavel Břicháček, PhDr. Monika Poláková