Milevsko pro život i pro dovolenou

Vernisáž výstavy amatérského fotografa Milana Hanuse ve vestibulu knihovny.

Milan Hanus – jak fotím.

Miluji ranní focení s parádní mlhavou atmosférou probouzející se krajiny. Z ročních období preferuji barevný podzim, rozkvetlou jarní přírodu a zimní námrazy. Samotné fotografování začíná už večer. Připravit foťák, stativ a další příslušenství, oblečení a boty. Rukavice mám pro jistotu celoročně v autě. Další večerní příprava spočívá v zhlédnutí předpovědi počasí, zejména jaká bude oblačnost, kde má být mlha. Toto je základní pro rozhodnutí, zda jít vůbec fotit. Výběr lokality je stejně důležitý. Podívat se na webkamery pro lepší představu, jak to na místě může vypadat. Kde přesně vychází slunce a v kolik se jednoduše najde na internetu. Na oblíbená místa má fotograf i termín, kdy a odkud je fotit. Například 31.1 je nejlepší focení s Filipovy Hutě, kdy sluníčko zapadá mezi Velký a Malý Roklan. Z Javorníku je pěkně v pozdním podzimu, kdy sluníčko nevychází za lesem. Rovněž už vím, zda mi mlha zakryje dráty elektrického proudu. Bez mlhy musím vybrat jiné místo. Stává se, že se předpověď splete a musím mít plán B nebo improvizovat. Po zhodnocení všeho je potřeba ještě nastavit budík cca jeden a půl hodiny před východem pokud jedu fotit okolo Písku. Na Šumavu minimálně hodinu přidávám. V létě to znamená vstávat mezi 3-4 hodinou, na jaře a podzim 4-5. Ráno. Ráno, ještě znovu zkouknu předpovědi a webkamery. Ještě za tmy nasednu do auta a snažím se co nejvíce přiblížit místu. Nezřídka je to ještě pár kilometrů pěšky. Na místě postavit stativ promyslet kompozici a fotit. Fotím metodou skládání expozic, kdy se najednou vyfotí více snímků, světlý, normální a tmavý. To zajistí, aby se fotka složila a neobsahovala bílá, nebo černá místa bez kresby. Rovněž dle potřeby ostřím na více míst, aby byla fotka ostrá na všech místech. Doma přesunu snímky do počítače a tam se rozhoduji, který snímek dokončím a který ne. Pokud fotím jen ráno, do výsledné fotografie se dostanou v průměru tak 1-3 snímky. V počítači snímky spojím, odšumím, doostřím, upravím barevnost, oříznu, a podobně. Co se týká retuší, mám rád čisté fotografie, tak vyčuhující větvičky, sloupy a podobně, čeho se nedá zbavit kompozicí při pořizování snímku retušuji. Takto napsané to vypadá snadné, opak je pravdou. Mít k dispozici posuvníky, které ovlivní barevnost je oříšek. Prošel jsem si obdobím, kdy jsem měl takzvané „omalovánky“. Dnes už jsem došel k tomu, že nejlepší fotka krajiny je taková, která se co nejvíce blíží tomu co jsem viděl. Světlo a barvy umí do snímku přidat sama příroda.