Milevsko pro život i pro dovolenou

Karel Stehlík

* 21. 5. 1912, Milevsko – † 28. 5. 1985, České Budějovice

byl malířem jihočeské krajiny, který se nejprve učil u milevského malíře Oldřicha Pejši, poté v letech 1945 – 1948 studoval na AVU u Otakara Nejedlého. Ve svých dílech zobrazoval jednak přeměny rodného kraje (Z Orlické přehrady, Z přehrady na Kamýku) a orientoval se na tvorbu z cest.

Řadu let působil na milevských školách jako učitel výtvarné výchovy. Byl členem Sdružení jihočeských výtvarníků a SVU Mánes. V roce 1975 mu byl udělen titul zasloužilý umělec, v roce 1980 získal ocenění národní cena ČSR a v roce 1982 obdržel titul národní umělec.

Jiří Mařánek

* 12. 1. 1891, Milevsko – † 4. 5. 1959, Praha

byl český prozaik, autor groteskních satir a historické prózy. Jeho otec byl okresním hejtmanem a švagr O. Ostrčil hudebním skladatelem. Tento milevský rodák krátce studoval medicínu, práva, hudební vědu a estetiku, studia však nedokončil. V letech 1917-1941 byl úředníkem účtárny Zemského úřadu. V letech 1945-1948 byl zaměstnancem filmového odboru Ministerstva informací, pak přešel do Čs. státního filmu.

Psát začal ve 20. letech groteskní, satirické prózy, od 30. let psal historické romány z jihočeského kraje, napsal i práce pro mládež a knihy s motivy fantastiky. Byl rovněž členem Devětsilu. Část svého života přebýval v Českém Krumlově v domě na Parkánu č. p. 112, zemřel však v Praze ve věku 68 let. Nejznámějším dílem je trilogie o rodu Rožmberků (Barbar Vok, Romance o Závišovi, Petr Kajícník). Je autorem libret k operám O. Ostrčila (Honzovo království). Napsal životopisný román o B. Smetanovi (Píseň hrdinného života).

Růžena Svobodová

* 10. 7. 1868, Mikulovice u Znojma – † 1. 1. 1920, Praha

byla česká spisovatelka a představitelka literárního impresionismu (Černí myslivci). Ve svém díle zachycovala zejména příběhy ženských hrdinek (Přetížený klas, Milenky, Pěšinkami srdce).

Růžena Svobodová se narodila v Mikulovicích u Znojma, kde byl otec správcem klášterního panství. Brzy se rodina přestěhovala do Prahy a ona vyrůstala v premonstrátském klášteře na Strahově, kde otec získal velký služební byt. S matkou zde prožívala náboženské obřady, úctu k světcům a k svatým; otec v ní zase probouzel zájem o literaturu a umění. V dětství často Růžena se svými sourozenci jezdívala na prázdniny ke své babičce do Milevska, jejíž zámožná měšťanská rodina Vodňanských vlastnila zájezdní hostinec Modrá hvězda. Vazba na milevské příbuzné ještě zesílila po tragické události, která rodinu potkala – v roce 1880 zemřel na srdeční chorobu otec Růženy. Jeho předčasná smrt, když Růženě, nejstarší z jeho čtyř dětí, bylo teprve dvanáct, proměnila celou situaci rodiny. Doma zavládla autoritativní matka, byt byl z velké části pronajímán. Růžena vychodila Vyšší dívčí školu, navštěvovala na Smíchově klášterní penzionát Sacré Coeur, aby se zdokonalila ve francouzštině. Stala se domácí učitelkou.

V roce 1890 se provdala za básníka F. X. Svobodu v naději, že získá společenskou nezávislost. Měla svůj salon, který navštěvoval Antonín Sova, Vilém Mrštík, František Václav Krejčí, F. X. Šalda, herečka Hana Kvapilová, z literárně činných žen Božena Benešová a později i Marie Pujmanová. Sblížení s F. X. Šaldou se rokem 1893 proměnilo v milostný vztah. V průběhu první světové války působila v Českém srdci. Roku 1918 založila časopis Lípa, který sama redigovala. Růžena Svobodová zemřela v roce 1920 ve věku 52 let a je pochována na pražském Slavíně.

Břetislav Benda

* 28. 3. 1897, Líšnice u Milevska – † 19. 8. 1983, Praha

patří mezi významné české sochaře 20. století.

Český sochař Břetislav Benda se narodil 28. března 1897 v Líšnici u Milevska jako nejstarší ze sedmi dětí učitele Františka Bendy a jeho ženy Žofie. První tři ročníky měšťanky vychodil Břetislav Benda v Milevsku, kde na podnět svých učitelů začal rozvíjet svou zálibu v kreslení. Čtvrtý ročník měšťanské školy musel navštěvovat až ve Strakonicích, kde při hodinách nepovinného modelování zcela dozrálo jeho rozhodnutí stát se sochařem. Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích.

V roce 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Josefa Václava Myslbeka. Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl vážná poranění obou dlaní, avšak toto zranění mu v další tvorbě nebylo překážkou. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Od roku 1923 byl členem S.V.U. Mánes. Břetislav Benda zemřel roku 1983 ve věku 86 let a je pohřben na vyšehradském hřbitově.

Umělecký projev Břetislava Bendy nejvíce vystihují slova umělce: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské.“. Bendovo dílo je pevně novoklasicistní, jako dovršení odkazu Jana Štursy. Avšak i přes důsledné novoklasicistní vyznání se Břetislav Benda věnuje ve 20. letech sociálnímu uměním pod vlivem Otty Gutfreunda.

Prvním zveřejněným dílem Břetislava Bendy je reliéf Panny Marie na kapličce v Líšnici u Milevska. Dále se věnuje především modelování ženského těla. Kromě bronzových soch stvořil Benda i mnoho soch z mramoru. Jeho díla jsou často veřejně vystavena v městských parcích, jako součástí staveb a ve veřejně přístupných budovách. K závěru svého života často spolupracoval na svých dílech se svým synem Milanem Bendou (* 6. října 1941 v Praze).